Soudy musí při rozhodování o střídavé péči či styku s dítětem vzít v potaz i specifika zaměstnání rodičů, např. práci na směny

Tímto rozsudkem byla porušena práva stěžovatele zaručená článkem 32 odst. 4 ve spojení s článkem 26 odst. 1 a článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel a jeho partnerka ukončili společné soužití přibližně tři měsíce po narození dcery (nar. v únoru 2020). Okresní soud ve Vyškově svěřil v srpnu 2020 nezletilou do péče matky a stěžovateli stanovil vyživovací povinnost a upravil styk s dcerou v rozsahu každý lichý kalendářní týden v roce v úterý a ve čtvrtek od 14:00 hodin do 18:00 hodin, každý sudý kalendářní týden v pondělí a ve středu od 14:00 hodin do 18:00 hodin a v době od soboty 14:00 hodin do neděle 18:00 hodin. Návrhem z března 2021 požádal stěžovatel o svěření dcery do střídavé péče obou rodičů, kteří toho času bydleli ve stejném bytovém domě. Stěžovatel je příslušníkem Policie ČR a má pevně stanovené směny, k návrhu proto připojil rozpis termínů do konce kalendářního roku, v nichž by mohl péči o nezletilou realizovat. Okresní soud návrhu na střídavou péči nevyhověl, neboť dospěl k závěru, od vydání posledního rozhodnutí nedošlo k podstatné změně poměrů; úpravu styku ponechal pouze s předsunutím doby předání na 11:00 hodin, aby více odpovídala dennímu režimu dítěte. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Ohledně úpravy a realizace běžného styku odvolací soud dospěl k závěru, že je pro zaměstnání stěžovatele více než komplikovaná, nicméně i přes jisté komunikační problémy mezi rodiči funguje a není proto důvodu na ní dále cokoliv měnit.

Na Ústavní soud se stěžovatel obrátil zejména s námitkou, že odmítnutím zohlednit pravidelné rozvržení jeho práce do směn opakujících se v šestidenním cyklu (2 dny denní směna, 2 dny volno, 2 dny noční směna) při rozhodování o střídavé péči o nezletilou dceru, popř. o styku s ní porušily obecné soudy jeho právo na svobodnou volbu povolání ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny i jeho rodičovská práva zaručená v čl. 32 odst. 4 Listiny. Uvedl, že faktickým důsledkem napadených rozhodnutí je - úpravou styku na dny, v nichž je předem známa kolize s pracovní směnou stěžovatele - nemožnost styk ve stanoveném rozsahu realizovat.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Obecné soudy z pohledu Ústavního soudu (ve světle aktuálního nálezu sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. května 2022) dostatečně nevysvětlují, proč je útlý věk nezletilé střídavé péči vlastně na překážku, je-li její vztah ke stěžovateli láskyplný a je-li stěžovatel schopen její potřeby naplňovat.

Totéž platí i pro úpravu společného času stěžovatele s nezletilou, která by zohledňovala specifika jeho zaměstnání. Řešením není odkazovat rodiče k individuální úpravě podle aktuálních potřeb, je-li evidentní, že shoda mezi nimi není v dané chvíli možná. Soud je v podobné situaci povinen dostát své roli a vydat (i bez návrhu) autoritativní soudní rozhodnutí přiléhavé jedinečným okolnostem případu, ne se své odpovědnosti zříkat (byť primární odpovědnost nesou rodiče, kteří v ní ale v případě zásadní neshody selhávají, a proto se stát zavazuje převzít ji v zájmu ochrany nezletilců za ně).

Obecné soudy tak podle Ústavního soudu nedostály své povinnosti srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit své právní závěry o tom, že není v nejlepším zájmu nezletilé být ve střídavé péči obou rodičů, ani proč není možné úpravu styku stěžovatele s nezletilou přizpůsobit jeho specifické pracovní vytíženosti. Komplikovanost takové úpravy či vyšší časová náročnost její přípravy jako odůvodnění, proč nelze návrhům stěžovatele vyhovět, v tomto směru nepostačuje a nemůže být na překážku jejich vyhovění - obzvlášť, je-li zohlednění zaměstnaneckých potřeb rodičů podobných stěžovateli možné u jiných soudů, jak stěžovatel uvádí a jak je Ústavnímu soudu známo z úřední činnosti. Neodporuje-li to nejlepšímu zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, nesmějí obecné soudy stavět do kolize právo rodiče na svobodnou volbu (a nerušený výkon) povolání s jeho právem na realizaci rodičovské odpovědnosti a odmítat nalezení kompromisního řešení (zohledňujícího i tatáž práva druhého rodiče) s pouhým odkazem na komplikovanost požadované úpravy, jinak porušují čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a stát jejich prostřednictvím selhává ve svých pozitivních závazcích plynoucích z čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny.

Tím není řečeno, že se má veškerá úprava poměrů nezletilé podřídit potřebám a zájmům stěžovatele na úkor potřeb a zájmů ostatních zúčastněných (dítěte i matky). Při troše invence se ovšem lze nepochybně dobrat kompromisního řešení na středu osy otec - dítě - matka (jak by se ostatně mělo dít automaticky). Přestože je žádoucí, aby oba rodiče usilovali o dosažení kompromisu společnou dohodou, pak, neuzavřou-li jí, je konečnou odpovědností soudu nalézt řešení vyvažující pokud možno rovnocenně práva rodičů, sledující (především) nejlepší zájem nezletilého dítěte, a promítnout jej ve svém rozhodnutí.

Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Brně, jehož úkolem bude znovu ji v intencích tohoto nálezu projednat a o návrzích rodičů ohledně úpravy poměrů nezletilé věcně rozhodnout. Setrvá-li přitom v podmínkách konkrétní rodiny odvolací soud na svém závěru o nevhodnosti střídavé péče, nevidí Ústavní soud překážku pro to, aby úprava rozsahu styku stěžovatele s nezletilou byla přizpůsobena jeho možnostem s ohledem na specifika jeho zaměstnání.

Nad rámec vlastního odůvodnění Ústavní soud doporučuje pozornosti rodičů v zájmu řešení jejich konfliktní situace informace nabízené odborníky z oblasti psychologie a sociální péče v rámci projektu Sdílené rodičovství (https://sdilenerodicovstvi.cz/#pro-rodice), kde mohou najít rady, jak vytvořit funkční systém nekonfliktní komunikace a péče o společné dítě, neboť jen tak bude skutečně prospívat.

Zdroj: Ústavní soud ČR