Není přestupkem, pokud si zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne splatnost mzdy za práci přesčas až za měsíc,

Šestý senát Nejvyššího správního soudu ČR vyhlášeným rozsudkem potvrdil zrušení pokuty, kterou zaměstnavateli uložily orgány inspekce práce za to, že svým zaměstnancům vyplácel mzdu za práci přesčas až za měsíc, v němž za přesčasovou práci čerpali náhradní volno, nikoli již za měsíc, v němž přesčasovou práci odvedli.

 

Zaměstnavatel, společnost LOXXESS Bor s.r.o., se svými zaměstnanci sjednal možnost nařídit práci přesčas a poté možnost za přesčasové hodiny čerpat v příštích 26 týdnech náhradní volno s tím, že nárok na mzdu dosaženou za přesčasovou práci v konkrétním měsíci bude uspokojen nikoliv spolu se mzdou za měsíc, ve kterém byla přesčasová práce vykonána, nýbrž až se mzdou za měsíc, ve kterém zaměstnanci budou za takovou přesčasovou práci čerpat náhradní volno.

Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj v tom však viděl porušení § 141 odst. 1 zákoníku práce ("mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku") a uznal zaměstnavatele vinným ze spáchání přestupku, protože svým zaměstnancům neposkytl vždy do konce měsíce následujícího po vykonání práce část mzdy za vykonanou práci (tj. mzdu za práci přesčas). Za to mu uložil pokutu 50 000 Kč. Zaměstnavatel neuspěl ani s odvoláním u Státního úřadu inspekce práce.

Za pravdu mu dal až Krajský soud v Plzni, který dospěl k závěru, že se lze od pravidla o splatnosti a výplatě mzdy v § 141 odst. 1 zákoníku práce odchýlit dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Státní úřad inspekce práce ovšem s jeho rozsudkem nesouhlasil a podal proti němu kasační stížnost. V ní namítal, že § 141 odst. 1 zákoníku práce je tzv. norma kogentní, nikoliv dispozitivní, neboť se od tohoto ustanovení není možné odchýlit. Tvrdil, že zákoník práce stanoví nejzazší termín pro splatnost mzdy, včetně mzdy za práci přesčas, který nelze překročit ani dohodou se zaměstnancem.

Nejvyšší správní soud se však s argumentací Státního úřadu inspekce práce neztotožnil a jeho kasační stížnost zamítl. Podle něj, i s oporou v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR , jde v případě § 141 odst. 1 zákoníku práce o ustanovení tzv. dispozitivní, takže zaměstnavatel si se svými zaměstnanci mohl dohodnout jiný termín splatnosti mzdy za práci vykonanou přesčas, vázaný na dobu čerpání náhradního volna.

"Ostatně, i kdybychom měli, jakože nemáme, jiný právní názor na povahu § 141 odst. 1 zákoníku práce než Nejvyšší soud ČR, nemohli bychom akceptovat přestupkový postih zaměstnavatele, který jednal právě ve shodě s ustáleným výkladem zastávaným Nejvyšším soudem ČR", zdůraznil předseda šestého senátu Tomáš Langášek.

Samozřejmě platí, že dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem musí být vyvážená.

"Je jistě nepřípustné, aby zaměstnavatel, byť pod pláštěm dohody, zneužívaje svého postavení silnější strany toliko jednostranně ve svůj prospěch a na úkor zaměstnance odsouval termín výplaty mzdy", stojí v odůvodnění rozsudku. Nic takového však v daném případě zjištěno nebylo; šlo o pouhé posunutí splatnosti mzdy, se souhlasem zaměstnance a o přiměřenou dobu, související s dobou čerpání náhradního volna za práci přesčas. Společnost LOXXESS Bor s. r. o. se tedy přestupku podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, nedopustila, protože zákoník práce takovou odchylnou dohodu o splatnosti mzdy za práci přesčas nezakazuje.

 

Zdroj: Nejvyšší správní soud ČR